Velikonoce. Nejvýznamnější křesťanský svátek v roce. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem v roce. Pojďme si je trochu připomenout. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Název nejspíš vznikl ze spřežky velika-noc, velko-noc. Hus v Postile vykládá: “Velika noc slova noc, v níž jest velikú věc učinil velký Kristus, z mrtvých vstav.”

Na druhou stranu jsou Velikonoce i obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženským svátkem souvisejí pouze volně. Tradice se v jednotlivých státech liší. Velikonoce se slaví každý rok v jiný den, protože se jedná o jeden z mála pohyblivých svátků v roce. Tento Svátek oslavující jaro a vzkříšení Ježíše Krista připadá podle klasického kalendáře na první neděli po prvním jarním úplňku, tedy po úplňku, který nastane po 21. březnu. Pokud je úplněk v neděli, slaví se Velikonoce až neděli následující. Pravoslavné Velikonoce jsou oproti těm klasickým, opožděné. Zpravidla o týden, ale někdy i více. Termín pravoslavných velikonoc tak v roce 2021 připadá až na neděli 2. května.

Velikonočními symboly jsou

Beránek Už za pohanských dob byl tento symbol rozšířen, symbolizuje čistotu, nevinnost a poslušnost, u židů pak symbolizoval člena Božího stáda a v křesťanství symbolizuje památku Ježíše Krista, tzv. Beránka Božího.

Kříž je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním.

Vajíčko je symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje.

Kočičky symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista.

Křen symbolizuje hřebíky či hořkost utrpení Krista.

Mléko s medem symbolizuje dvojjedinost Krista.

Pašiový týden velikonoční

Květná neděle – České pojmenování tohoto dne pochází od kvetoucích kočiček, kterými se zdobí chrámy na památku vstupu Ježíše do Jeruzaléma v Jeruzalému to jsou palmové listy ). Modré pondělí- Původně se tak nazývalo poslední masopustní pondělí, kdy se na znamení začínajícího půstu zdobily kostely modrými látkami.

Modré pondělí – Původně se tak nazývalo poslední masopustní pondělí, kdy se na znamení začínajícího půstu zdobily kostely modrými látkami. Možné je také, že český název přišel z němčiny. Po slavnosti Květné neděle mohla přijít pondělní kocovina a německé slovo blau (modrý) znamená také slangově opilý. Ještě lze použít spojení se slovem lau (nečinný). Na Modré pondělí dětem a studentům začínají jarní prázdniny.

Šedivé úterý – Neplodný strom, který se před Kristem pyšnil bohatým listím, nechal uschnout. O Šedivém úterý hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny. Ani jeden z těchto dvou dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály dny nadcházející

Škaredá středa – Jidáš zradil Ježíše. Škaredé středě se říká také sazometná, protože ten den bylo nutné vymést všechny komíny. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.

Zelený čtvrtek – Poslední večeře Páně. Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany. Znovu se ozvou až při Velikonoční vigilii. Místo zvonů se používají řehtačky. Říká se, že zvony odletěly do Říma až do Bílé soboty. Tento den se měla jíst jen zelená strava, aby byl člověk celý rok zdravý – salát z kopřiv nebo pampelišek, zelí, či špenát. Bylo to v evropských poměrech důležité opatření, protože každodenní obilná kaše se během zimy přejedla snad každému a hlavně bylo potřeba dodat tělu co nejrychleji čerstvé vitamíny a stopové železo. Lidé v tento den vstávali velice časně, omyli se rosou, protože bránila onemocněním šíje a dalším nemocem. Zametl se dům ještě před východem slunce a smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Tento den byl dnem odpuštění. Světí se oleje pro nemocné a koná se obřad mytí nohou. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky – „klapání“. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo – „jidáše“, které se i dříve podávalo namazané medem.

Velký pátek – Ukřižování Ježíše. Bible popisuje, jak byl Ježíš vyveden na Golgotu, donesl si tam svůj kříž a byl na něm ukřižován. Den Kristova ukřižování je v lidových pověrách spojován s nejsilnější magií. Otevíraly se hory, které vydávaly poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve sklále, ze kterého vycházela záře.(viz Krkonošské pohádky a pout Anče KUby a hajného za pokladem…:-)…Podle pověsti se na chvíli otevřela hora Blaník. V pátek se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by byla očarovaná. Nesmělo se hýbat se zemí (orat, rýt, kopat ani okopávat) a prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve. Křesťané to zřejmě převzali od Židů z jejich tradice šábesu, neboli soboty, kdy je práce proti božím záměrům. Křesťanská neděle je v podstatě to samé. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda – tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky – zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

Bílá sobota – Ježíšovo tělo je uloženo do skalního hrobu. Na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma a po Gloria se znovu rozezní. Když hospodyně při jejich zvonění zamete dům, nebudou se v něm po celý rok držet šváby ani jiná hmyzí havěť. Pokud se při něm člověk umyje v pramenité vodě, bude celý rok zdravý. Ze stejného důvodu se během zvonění třese ovocnými stromy, stříkají se vodou a potírají čerstvě zadělaným těstem. Dodá jim to sílu a odpudí škůdce. Všechno jsou to praktická opatření – aspoň jednou ročně by se měl člověk umýt, zamést světnice a postarat se o sad. Během dne se nekonají žádné obřady. V západní církvi se bdí u Božího hrobu. Ve východní církvi se slaví pomazání Kristova těla, uložení do hrobu a sestoupení do říše mrtvých. Bílá sobota liturgicky končí západem slunce. Název získala sobota po bílém rouchu novokřtěnců, kteří se celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii, která už patří v Velikonoční neděli. Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka. Po Bílé sobotě končí také dlouhotrvající půst.

Boží hod velikonoční (neděle) – Zmrtvýchvstání Krista. Nastupující noc ze soboty na neděli patří obřadům Velikonoční vigilie. Boží hod velikonoční je největší slavnost křesťanského světa a slaví se při ní Kristovo vzkříšení, Nanebevzetí, vítězství nad smrtí a vykoupení všeho lidstva. Neděli Zmrtvýchvstání předchází bohoslužba v noci, během v níž proběhlo Ježíšovo Zmrtvýchvstání. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která končí až za padesát dní slavností Seslání Ducha svatého zvaného Letnice. Noc byla označována za „velkou“ – a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla – vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tyto pokrmy se tradičně světí v kostelích svěcenou vodou. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávají jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých. Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.  Hospodář dal kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.Správně se beránci pekli až tento den. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla – vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších.

Červené pondělí – Velikonoční pondělí. Velikonoční pondělí nepatří z hlediska křesťanské liturgie k výjimečným dům a pracovní volno je tedy spíš zvykové, protože dříve po velkých svátcích následoval den klidu. Bylo to praktické opatření, protože pořádná oslava dokáže pořádně unavit. Za to je Velikonoční pondělí rejdištěm pohanských přechodových rituálů ze zimy do léta. Sílu a plodnost zajišťují ženám pomlázky z vrbových proutků, zdraví a odolnost získávají muži ze studené vody. Rozdávají se vajíčka jako symbol nového života, peče se sladké a tučné pečivo kvůli budoucí hojnosti. Pije se alkohol. Laškuje se na osychajících mezích. Kraj od kraje se praktikují různé obyčeje, které sahají až k až čarodějnickým rituálům. Kdo dostal pomlázkou omládl. V anglosaských zemích velikonoční zajíček schovává hlavně čokoládová vajíčka a děti je hledají. V USA i Velké Británii válejí vejce z kopce a závodí v rychlosti, i před Bílým domem.