Již více než 62 let se pohybuji na tom našem širém světě. Je to už poměrně dlouhá pouť, při které se snažím a troufnu si říct, že se mi to docela daří, žít tak, abych se za sebe nemusel stydět nejen já, ale hlavně moje rodina a přátelé.
Když jsem nakousnul téma rodina, tak jsem 39 let šťastně ženatý s manželkou Šárkou, která pracuje jako dětská lékařka na klinice v Praze a zároveň působí jako pedagog na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Máme 3 děti ve věku 35, 31 a 19 let, a tak je jasné, že už jsme s manželkou také děda a babi, což si velmi užíváme.
Narodil jsem se ve Východních Čechách, kde dosud žije většina mé původní rodiny ze strany maminky a tatínka. Proto se dá částečně konstatovat, že jsem kluk z vesnice, ostatně rod mojí maminky máme zdokumentovaný zatím do roku 1572 a celou dobu žijí a hospodaří na stejném statku s výjimkou 40 let, kdy byli donuceni pole a hospodářské budovy předat JZD. Dnes už moji bratranci zase na rodinných pozemcích úspěšně farmaří a já z toho mám velkou radost.
Do Prahy jsem, stejně jako moje manželka, přišel v roce 1979 studovat vysokou školu. S manželkou jsme byli spolužáci na gymnáziu v Plzni, tak se spolu známe už opravdu dlouho.
Já jsem vystudoval VŠE a do něžné revoluce jsem pracoval jako obchodní referent ve společnosti Škodaexport. Na začátku mé profesní kariéry mi velmi pomohlo, že jsem se na gymnáziu naučil francouzsky, tímto jazykem tehdy mluvilo velmi málo lidí, a proto jsme s mojí rodinou více než 3 roky žili v Alžírsku, kde jsem do konce roku 1992 pracoval jako obchodní přidělenec na velvyslanectví tehdejší Československé federativní republiky. Kromě francouzštiny plynně hovořím anglicky a německy a pasivně rusky. Ruština se teď hodí, protože nám alespoň trochu usnadňuje komunikaci s „našimi“ uprchlíky z Ukrajiny, když v našem volném bytě po babičce máme tři ženy a celkem 4 děti.
Mohl bych býval dále pracovat v diplomatických službách, ale shodli jsme se v rodině, že radši budeme doma, kde já i moje manželka lékařka jsme viděli svou budoucnost a určitě to bylo správné rozhodnutí.
Od roku 1993 pracuji prakticky pořád ve stejném oboru, když zastupuji největší světové papírenské koncerny, posledních 23 let jsem ředitelem společnosti, která v České republice, na Slovensku a v Polsku zajišťuje obchodní styk pro norský koncern Norske Skog. Mými obchodními partnery jsou největší vydavatelské domy (noviny a časopisy) nebo obchodní řetězce (letáky). O úspěšnosti naší práce svědčí skutečnost, že se nám dlouhodobě daří zvyšovat podíl na trhu a mimo jiné jsem za celých 23 let nikomu z mých zaměstnanců nemusel dát výpověď a ani mi nikdo z mých kolegů nikdy výpověď nedal sám.
Ve svém volné čase se snažím být aktivní, jsem amatérský dálkový běžec, i když můj limit je půl maraton, přeci jen mi už není 20. Rádi lyžujeme, jezdíme na kole, v létě na paddle boardu a plaveme.
Další naší rodinou vášní je v poslední době cestování a s tím spojené fotografování přírody. Zejména jsme se zamilovali do Afriky, kam nás cesty zavedly již mnohokrát. Fascinuje nás tam nedotčená příroda v národních parcích a místní lidi, kteří žijí šťastný život, mnohdy v podmínkách, které jsou fakt velmi těžké.
V Dolních Chabrech bydlím od roku 2000. Velmi se nám tady líbí, určitě tady strávím zbytek svého života. Proto jsem se také rozhodnul, že se pokusím alespoň trochu přispět k tomu, abychom se tady měli dobře. Snažím se aktivně angažovat ve prospěch obce, poslední 4 roky jako místní zastupitel a aktuálně také jako člen rady městské části Dolní Chabry.
V rámci našeho uskupení 184 se hodlám aktivně zapojovat do dění v obci i nadále. Budu kandidovat v komunálních volbách v září letošního roku a moji upřímnou snahou a touhou je přispět k tomu, aby naše Dolní Chabry byly místem, kde se nám spolu bude žít co nejlépe.
Musím v této souvislosti poděkovat mé rodině, protože to se mnou nemají jednoduché. Ale stojí nám to za to.
Mé názory, podněty, postřehy jsou vyjádřeny ve článcích na webu 18400.cz.