První jednání nově jmenované redakční rady skončilo mou rezignací

Ve svém minulém článku jsem popisovala situaci v redakční radě Chaberského zpravodaje. Ten článek nevznikl z pouhého rozmaru, ale i jako další pokus přimět Radu MČ k zamyšlení nad tím, jak situaci v redakční radě řešit. Článku předcházel oficiální návrh tří členů redakční rady na odvolání paní šéfredaktorky, na který jsme nedostali žádnou úřední odpověď. Na další jednání redakční rady pouze dorazila tajemnice MČ paní Kukurová, aby situaci vyhodnotila svým nestranným pohledem. Toto jednání probíhalo v duchu kázání o lživých důvodech návrhu na odvolání. Paní tajemnice odcházela se slovy, že navrhne odvolání celé redakční rady, ale ani poté se náš návrh oficiální odpovědi nedočkal.

V pondělí 16. dubna mi přišel z radnice e-mail, že na programu zasedání Rady MČ bude i bod „Rekonstrukce redakční rady Chaberského zpravodaje“. Následoval dotaz, zda souhlasím s členstvím v redakční radě. Odpověděla jsem, že ano, pokud bude tato rada pracovat transparentně, členové budou mít k dispozici originální příspěvky, k připomínkám dostanou i kompletní verzi a jejich názory budou brány v potaz. Následně mi přišlo oznámení, že Rada MČ Praha – Dolní Chabry na svém zasedání odvolala současnou redakční radu Chaberského zpravodaje a jmenovala redakční radu novou ve složení: šéfredaktorka Mgr. Hana Marie Kunešová, členové: Hana Francová, Tomáš Trenkler, Miroslav Malina. Bohužel chyběla původní členka paní Šedová, která se snažila tvořit kvalitní, vyvážený Zpravodaj a – překvapivě – byla jedním z navrhovatelů odvolání šéfredaktorky, stejně jako já.

Ve čtvrtek 19. dubna jsem se vydala na jednání nově jmenované redakční rady zvědavá na to, jak budou moje výše zmíněné podmínky dodrženy. Zajímal mě zejména přístup do emailové schránky redakce; důvody jsem předtím uvedla v návrhu na odvolání šéfredaktorky. Pan starosta mi na dotaz k emailové schránce odpověděl, že byla schválena nová pravidla pro redakční radu a z nich se všechno dozvím. Když jsem se zeptala znovu na totéž, sdělil mi, že odpovědět neumí: pravidla prý připravovali právníci a jsou tedy jistě v pořádku.

Smířlivě jsem si tedy řekla, že se svým rozhodnutím, zda setrvat v redakční radě, vyčkám, dokud si tato nová pravidla nepřečtu. Nicméně další pokračování schůzky mě přesvědčilo, že vyčkávat nemá smysl, protože v tomto složení se rozumně pracovat nedá. Paní Kunešová mě několikrát velice obšírně upozornila, že na mne za předchozí článek podá trestní oznámení, a spolu s panem starostou neustále zdůrazňovali, jak opozice posílá lživé články, které nikoho nezajímají. Já si za svým předchozím článkem stojím, protože vím, že v něm není uvedeno nic nepravdivého, a všechno mohu v případě potřeby i doložit.

Následně při diskuzi o připravovaném květnovém čísle mi rovnou bylo řečeno, že se neotiskne článek pana Petra Závitkovského, kde krátce reaguje na útok proti své osobě v minulém Zpravodaji, a že v něm nebude ani mnou zaslaný článek Diskuzní večer o dopravě, který podle starosty duplikuje jeho článek (přestože ten můj obsahoval jiné informace). Příspěvek zastupitelky Barbory Floriánové o budoucnosti ulice V Kratinách je prý třeba nejdříve předložit Radě MČ, aby se k němu mohla vyjádřit, můžeme tedy jen doufat, že se s ním setkáme v příštím čísle.

Za zmínku ještě stojí vyjádření pana Trenklera k „Doporučení pro vydávání periodik samosprávami“. Upozornil mě,  ho lze chápat jako ideální stav fungování, a že některé v něm zmíněné body mohou být pro malé obce či městské části hůř aplikovatelné. Řekl, že v Praze žádnou takovou radnici nezná, což podle něj  nic nemění na tom, že by se k tomuto ideálu radnice neměly snažit alespoň přiblížit.

Celé jednání probíhalo v nepřátelském a nekonstruktivním ovzduší. Na závěr mě paní Kunešová vyplísnila za to, že jsem si dovolila nesouhlasit s chaotickým zavedením rubrik v dubnovém čísle. Přibližně po hodině a půl jsem svoje snažení vzdala, oznámila, že na členství v nově jmenované radě rezignuji, a odešla.

Činnost redakční rady však budu zpovzdálí sledovat a prosím také vás, čtenáře, abyste pečlivě hodnotili, co a jak se píše (a hlavně to, co se nepíše), a abyste si sami s kritickým odstupem udělali názor.