MUDr. Michal Šotola: Proč spíme? Odhalte sílu spánku a snění.

Vážení sousedé,

měl jsem i přes různá omezení spojená s pandemií covid-19 možnost se týden účastnit teoretického kurzu spánkové medicíny pořádaného v Brně Českou společností pro výzkum spánku a spánkovou medicínou a rozhodl jsem se s Vámi o alespoň některé zajímavé poznatky podělit.

Název článku jsem si vypůjčil od známého amerického vědce a populizátora Mathew Walkera. Spánek tvoří asi 1/3 života, někteří tak prospíme až 25 let života. Ve spánku se náš organismus připravuje na následující bdělost. Spánek podporuje procesy spojené s mozkovou plasticitou, upevňují se nervové spoje, dochází k pučení nervových buněk. Ve spánku si upevňujeme poznatky získané přes den, mozek si ukládá informace do dlouhodobé paměti. Ve spánku dochází k zvýšenému odbourávání odpadních látek nahromaděných během činnosti mozku. Dochází k poklesu srdeční činnosti, svalového napětí, krevního tlaku, teploty tělesného jádra. Ve spánku se snižuje tvorba moči. Spánek zpravidla není rušený hladem, protože se zvyšuje hladina hormonu tukové tkáně a sytosti – leptinu, který tlumí pocity hladu. Krátký spánek tak znamená větší příjem potravy a v konečném důsledku vede k obezitě. Mezi základní charakteristiky spánku patří snížení odpovědi na zevní podněty (které je ale selektivní – probudí nás například křik dítěte), dále snížení svalové činnosti, cyklický výskyt spánku v průběhu 24 h, schopnost spánek okamžitě ukončit (na rozdíl např. od komatu). Význam spánku si uvědomujeme od nepaměti. Již Egypťané měli svého boha spánku. Řecký bůh spánku Hypnos – syn bohyně noci Nyx – byl otcem božstva snů (bratři Morfeus, Fobetor, Fantasos). O poznání mechanismů spojených s řízením spánku a jejich poruchami se zasadila i řada významných českých vědců. Mezi ty nejvýznačnější bych zařadil význačného českého neurologa doc. Rotha a profesorku Illnerovou, někdejší předsedkyni České akademie věd.

Spánek podléhá řízení našimi vnitřními biologickými hodinami (tzv. cirkadiánní řízení). Pokusy v jeskyních z 60. let ukázaly, že načasování vnitřního cyklu spánku a bdění je zhruba 25 h (objev tzv. volně běžícího rytmu). Přibližně 25 % populace má tuto periodu kratší než 24 h („ranní ptáčata“) a 75 % delší než 24 h (preference večerního typu – „sovy“). Na spánek a bdění má velký vliv střídání světla a tmy. Informace o světelném signálu je zaznamenána buňkami na sítnici s obsahem melanopsinu a přenesena nervovými vlákny k hormonálně aktivním buňkám. Ty poté napomáhají řízení spánku prostřednictvím hormonů melatoninu (hormon tmy) a kortisolu a dalších.  Hladina melatoninu se mění nejen v průběhu dne (maximální hodnoty dosahuje okolo 2 h ranní), ale i s ohledem na roční období.  Různá stadia spánku pomohly odhalit experimenty Galvaniho při pozorování elektrické aktivity zvířat aplikovaná v dalším období na výzkum u lidí. Rozlišujeme tak 2 základní typy spánku – spánek s rychlými pohyby očí (REM), který tvoří asi 20 % celkové doby spánku, převažuje v jeho závěru a při němž je svalová aktivita významně utlumena.  Dalším typem je takzvaný non-REM spánek, s různou úrovní hloubky.  Nejmělčí stupeň, kdy je člověk ještě přechodně zachovat nestabilní polohu, nemusí mít zavřené oči a je lehce probuditelný, bývá označován jako N1. Na počátcích usínání trvá tato fáze obvykle do 1 minuty (cca 4 % celkové doby spánku) V navazujícím období N2 je k probuzení potřeba silnější podnět a dotyčný si nepamatuje na období, kdy spal. Tato fáze zahrnuje cca 50 % celkové doby spánku. Nejhlubší spánek N3 (v anglické literatuře též slow-wave sleep) představuje asi 20 % celkové doby spánku. K probuzení je potřeba ještě silnější podnět. Pokud jsme z něj náhle probuzeni, vyskytuje se zpomalené tempo, nazývané někdy spánková opilost.  Zastoupení N3 postupně klesá v průběhu noci.  V této fázi spánku dochází k upevňování dlouhodobé paměti. Naopak v REM fázi předpokládáme, že si mozek nacvičuje motorické vzorce. Proto je také svalová aktivita potlačena. Osoby, u nichž tomu tak není, mají často velmi komplexní chování včetně mluvení ze spaní. Pokud jsme probuzeni z REM spánku, většinou si pamatujeme sen, který se nám zdál. Do období non-REM spadají noční můry nebo náměsíčnost (somnambulismus).

 O důsledcích nedostatku spánku – spánkové deprivaci – se teprve dozvídáme.  V případě, že náš spánek není dostatečně dlouhý a nepřerušovaný, dochází k podobným vlivům, jako při stárnutí mozku. Od roku 1960 došlo v civilizovaných zemích k poklesu celkové doby spánku v průměru o 2 h (z 8.30h na cca 6.30 až 7.30h), ale v jednotlivých věkových a sociálních skupinách je pokles doby strávené spánkem a jeho kvalita někdy daleko výraznější. Nejproblematičtější skupinou jsou v tomto ohledu dospívající děti. V případě spánkové deprivace jsou důsledky okamžité (akutní) a dlouhodobé (chronické). Snižuje se výkon mozku, který lze potlačit vyšší motivací, nicméně oddálení usnutí o více než 24 h (např. při noční službě) je z krátkodobého pohledu již nekompenzovatelné. Bezprostředně dochází k poklesu tělesné teploty o 0,3-0,4 °C a menší odolnosti proti chladu. Mění se krevní tlak, tepová frekvence, dechová frekvence a kožní odpor.

Dochází k nárůstu hmotnosti až k rozvoji obezity, cukrovky, zvýšeného krevního tlaku (hypertenze), cévních onemocnění, deprese a zvyšuje se riziko úmrtí ze všech možných příčin. Spánek kratší než 7h je také spojen se zhoršenou imunitní odpovědí, zvýšeným vnímáním bolesti, zhoršeným výkonem, zvýšeným počtem chyb a větším rizikem dopravních nehod. Existují i korelace mezi nedostatkem spánku a výskytem nádorových onemocnění. Redukce spánku pod 5h zvyšuje riziko cévních příhod až 5x oproti obecné populaci.  Chronická spánková deprivace je spojena s hromaděním odpadních látek v mozku jako je například Beta amyloid a tau protein a s delším časovým odstupem roste výskyt neurodegenerativních onemocnění, jakými jsou například Parkinsonova choroba a Alzheimerova demence. Spánek nad 9h lze doporučit u mladých osob, ale existují data, která naznačují zvýšené riziko srdečních příhod u žen spících dlouhodobě nad 9h denně. 

Prostou nespavostí někdy v průběhu života trpí až 50 % populace, u 10–15 % se jedná o problémy opakované nebo trvalé. Odhaduje se, že v USA může asi za 7 % pracovních úrazů a stojí okolo 31 miliard dolarů. Pacienti trpící nespavostí více vytěžují zdravotnictví a mají náklady na zdravotní péči vyšší o 75 %. Hospitalizace u pacientů s nespavostí jsou asi 2x častější. Dále je výrazně vyšší výskyt vysokého tlaku 43 % oproti 19 %, srdečních příhod (22 % versus 10 %) a cukrovky (13 % proti 5 %). Častější je výskyt deprese a úzkostných poruch.

O vývoji spánku v průběhu života a některých dalších poruchách bych pohovořil v další části článku, který na sebe nenechá dlouho čekat. Jen se párkrát dobře vyspíme…

MUDr. Michal Šotola

hrdý člen 184 00 a

primář I. TRN kliniky VFN a 1. LF UK Praha