Některá prohlášení VpCh jsou fakt za čárou …

Nelze přehlédnout, že se pomalu ale jistě blíží komunální volby 2022. Ze strany VpCh se množí výroky, ve kterých se snaží naše uskupení obviňovat z komunistických praktik. Když se takové obvinění dokonce ozvalo z úst zastupitelů za VpCh na posledním zasedání Zastupitelstva 23.6., tak jsem se vůči tomu musel osobně ohradit. V mých očích je to opravdu neomluvitelná nehoráznost.

V posledních dnech jsme zase byli obviněni, že se snažíme cenzurovat obecní kroniku a prosazujeme úpravy a doplnění textu. Na toto obvinění bude naše hnutí 18400.cz také separátně reagovat, je to totiž podobná nehoráznost, jakou je pokus nám podsouvat komunistické manýry.

Po mé matce pocházím z rodu Moravcových, který hospodaří na statku v Olešnici u Rychnova nad Kněžnou minimálně od roku 1572, kam se mi zatím podařilo v programu My Heritage naše kořeny vystopovat.

Můj dědeček Josef Moravec, narozený v roce 1897, byl poslední, kdo mohl na rodném statku svobodně hospodařit. Komunisti ho donutili v roce 1953 při násilné kolektivizaci celý rodinný majetek převést do vznikajícího JZD. Protože to dlouho odmítal, byla rodina následně dlouhodobě perzekuovaná. Můj strýc Josef nemohl dokončit školu a byl poslaný do ostravských dolů jako tzv. „pétépák“. Následně pracoval v JZD jako traktorista s výjimkou krátkého období 1968-1970, kdy se stal předsedou JZD, aby poté opět mohl pracovat pouze jako traktorista.

Nechali mou rodinu ale alespoň bydlet na statku. Do stájí, kde děda měl v roce 1948 automatické dojení krav, mu dali býky, chované na maso a rodina mého dědy a strýce se o tento chov starala. Já jsem tam jezdil s bratrem a sestrou celé roky na prázdniny, protože moje rodiče se v roce 1960 odstěhovali do Plzně, starost o dobytek pak byla také na nás.

Mé matce komunisti neumožnili vystudovat vysněnou medicínu a tak musela celý život pouze pracovat jako laborantka.

V roce 1990 získala rodina Moravcových všechen majetek zpět. Moje matka se dohodla s bratrem, že se majetek vrátil zpět do rukou těch, kteří na rodné půdě budou hospodařit a to byli a jsou moji dva bratranci. Na počátku hospodaření se potýkali s problémy, které byly v 90. letech obvyklé včetně insolvence jejich obchodních partnerů, problémů s výkupem mléka a/nebo masa a podobně.

Nicméně byli tak úspěšní, že si je dokonce vybrala kněžna Sternbergová ze zámku Častolovice jako partnery a propachtovala jim zámecké pozemky. Můj bratranec Jiří Moravec pak působí jako starosta obce Častolovice již 16 let, posledních 8 let bez proti kandidáta a celá obec si přeje, aby pokračoval další 4 roky.

Ze strany rodiny mé manželky je ta „láska“ ke komunistům podobná. Můj tchán Libor byl za války vězněný nacisty, hrozila mu poprava. Naštěstí byla věznice osvobozena americkou armádou včas. Moje tchýně byla ve věku 19 let nuceně nasazena na práci do nacistického Německa. Po roce 1948 jim zabavili koloniál v městečku Chrást u Plzně a byli jako příslušníci buržoazie také perzekuováni. Rodiče mé manželky nesměli jít na vysokou školu a její babičce komunisti dokonce ani nevypláceli žádný důchod.

Sám pocházím z rodiny, kde mám bratra a sestru. Protože jsme s bratrem dlouhodobě úspěšní v našem podnikání, tak jsme se ještě za života mých rodičů se sestrou dohodli, že se vzdáme veškerého dědictví v její prospěch. Ona by totiž nikdy nebyla schopna nás vyplatit a já s bratrem jsme nechtěli, aby se náš rodinný majetek musel kvůli vyrovnání v dědickém řízení prodat. A dodnes mám radost, že jsme se takhle dokázali v rámci rodiny dohodnout.

Nejsem žádný Mirek Dušín, určitě občas například porušuji dopravní předpisy. V dodržování životních hodnot, které jsou pro mě důležité, jsem ale důsledný. A v tomto duchu jsem také vychoval naše tři syny.

Kolegům z VpCh bych na závěr možná připomenul staré římské přísloví „Ut tute es, item omnes censes esse“ (všechny posuzuješ dle toho, jaký jsi sám). U nás je známější v české verzi „Podle sebe soudím tebe“.

Budu rád, když se budeme k sobě chovat slušně a nebudeme se snižovat k podobným podpásovým komentářům. Chabry by si to zasloužily.