Zídky pro plazy, desítky sýkorníků či poštolníků, podložky pro vlaštovky, jiřičky, budky pro sovu pálenou či nory pro ledňáčky a nejhezčí biotop
Nemohu se zbavit pocitu, že někdo z Ministerstva dopravy byl příliš dlouho na sluníčku a pak vyplodil článek, který měl popisovat stavbu části dálnice na území hlavního města Prahy, ale omylem popsal přírodu na Havaji nebo Novém Zélandu. Je často složité vyvážit mezi sliby a realitou, zvláště v kontextu veřejné správy a rozvoje infrastruktury. Sliby jsou často malovanými obrázky budoucnosti, plnými pokroku a prosperity. Avšak skutečnost je méně idylická.
Cituji z článku, který vyšel na iDNES.cz (link pod odstavcem) a který si zřejmě zaplatilo PR oddělení Ministerstva dopravy nebo Ředitelství silnic a dálnic. „… trvalé bariéry, zídky pro plazy, desítky sýkorníků či poštolníků, podložky pro vlaštovky, jiřičky, budky pro sovu pálenou či nory pro ledňáčky a v neposlední řadě i odstranění komunálního odpadu. Kaskády tůní či tůně jsou nově k vidění v údolí Pitkovického potoka, u Lipan, v nivě u Říčanského potoka, vodoteče budou pak revitalizovány v oblasti Lítožnice. Například v oblasti nivy nad Počernickým rybníkem má podle ŘSD vzniknout jeden z nejhezčích biotopů pro vodní ptactvo na území hlavního města.„
Státní instituce nám slibují nové dálnice, rychlejší a efektivnější spojení mezi městy a regiony. Obrazy pokroku jsou často vymalovány tak zřetelně, že skoro slyšíme šum aut proplouvajících novými komunikacemi. Rychlý průchod, méně dopravních zácp a zkrácený čas na cestách jsou přísliby, které rezonují s mnohými občany, kteří se denně potýkají s nástrahami cestování.
Avšak realita tohoto rozvoje je mnohem komplikovanější. Každá nově vystavěná dálnice přináší obrovské stavební zásahy do krajiny. Zelené pláně a lesy se mění v šedou betonovou džungli. Místa, která byla nebo by jednou mohla být plná života, se mění na monotónní pásy asfaltu. Každý kilometr nově vybudované dálnice znamená 34.500 – 50.000 metrů čtverečních vybetonované krajiny.
Přesto státní instituce argumentují, jako by se jednalo o přínos pro přírodu. Porovnávají vybudovanou dálnici div ne s přírodní rezervací, avšak realita je mnohem méně romantická. Zatímco přírodní rezervace je určena k ochraně a zachování biodiverzity a přírodních krás, dálnice je ve své podstatě nástrojem pokroku a modernizace, který s sebou přináší značné environmentální zátěže.
Zde je tedy rozdíl mezi sliby a realitou: sliby jsou optimistické a poutavé, zatímco realita je často méně romantická. Je důležité, abychom si byli vědomi tohoto rozdílu a pochopili, že pokrok a rozvoj přichází se svou cenou. Měli bychom být opatrní a kritičtí k tomu, co nám je slibováno, a zároveň respektovat a chránit hodnoty, které nám příroda poskytuje.
